Články


Historie kol z lehkých slitin: něčím běžným jsou vlastně jen chvíli

2015-02-16 Přečteno: 1 411x

Kola z lehkých slitin jsou dnes samozřejmou součástí nabídky sebelevnějšího auta. Ještě docela nedávno ale byla exkluzivním doplňkem výjimečných vozů.

Kola respektive disky z lehkých slitin jsou již pěkných pár let běžnou součástí našich čtyřkolových povozů. Nejen že si je můžeme pořídit prakticky k libovolnému autu v rámci základní nebo volitelné výbavy, k mání jsou i samostatně pro drtivou většinu starších vozů. Ceny nejlevnějších modelů (a teď pomiňme jejich mnohdy problematickou kvalitu) se navíc pohybují tak nízko, že jsou nezřídka levnější než plechové disky. Za tohoto stavu si ale málokdo uvědomuje, jak dlouhá byla cesta disků z lehkých slitin do jejich současné podoby a že ještě před čtyřiceti lety bylo nemyslitelné, abyste si je pořídili k jakémukoli obyčejnému autu. Udělejme si tedy nyní malý výlet za jejich historií.

Všechno začalo před devadesáti lety

Historie kol z lehkých slitin zasahuje až do dvacátých let minulého století, kdy se začaly objevovat první pokusy vytvořit lehké a pevné kolo, které by alespoň částečně eliminovalo negativní vlivy neodpružené hmoty automobilu na jeho jízdní vlastnosti.

Obyčejně se na tehdejší produkci automobilů vyskytovaly disky z lisované ocele, kde samotné kolo se skládalo zpravidla ze dvou samostatných částí (ráfku a diskového středu) smontovaných dohromady. Využití oceli s sebou samozřejmě neslo negativa v podobě vysoké hmotnosti a malému prostoru pro designové kreace. Přemýšliví konstruktéři tehdy přišli s možným využitím lehkých kovů, jako je hliník či magnézium, které by mohly celkové konstrukci odlehčit. Průkopníkem v tomto ohledu byla především legendární společnost Bugatti, která, jak se za chvíli budete moci dočíst, uvedla na trh vůbec první „běžně dostupný“ vůz, jenž této technologie využíval.

Výrobní možnosti tehdy byly omezené a tak další vývojovou cestou, kterou jsme mohli v následujících letech vídat, bylo spojení lehkých slitin pro ráfek kola (značná úspora hmotnosti) a ocelového diskového středu, jež zajišťoval potřebnou pevnost celé konstrukci kola. Tento model ostatně úspěšně využívaly společnosti Porsche či Jaguar až do padesátých let.

Ve větší míře se na výjimečných vozech začala kola z lehkých slitin objevovat až v sedmdesátých letech a skutečný„boom“ v oblasti využívání disků začal v běžné komerční produkci až v 80. letech minulého století.

Přesuňme se nyní k historicky důležitým počinům jednotlivých značek, ze kterých na nás dýchne i trocha nostalgie při pohledu automobilové veterány. Na vybraných historických zástupcích z řad automobilových kol můžete sledovat jak se technologie a konstrukce v průběhu času měnily.

Bugatti Typ 35

Jako první využil technologie litých kol Ettore Bugatti na svém Typ 35 už v roce 1924. Tato kola ovšem integrovala na svém středu také brzdový buben. K tomuto kroku bylo přistoupeno čistě z pragmatických důvodů, neboť podobná konstrukce šetřila hmotnost a elegantně řešila také odvod tepla z brzdového bubnu, kdy konstrukce kola fungovala poměrně efektivně jako aktivní chladič, tedy alespoň za jízdy.

Po druhé světové válce přišel se svou inovací také francouzský Panhard, který vyvinul radiálně žebrovaný hlinkový brzdový buben sdružený se středem kola a spojený s ocelovým ráfkem, jenž je podporou pro pneumatiku. Konstrukce s brzdovým válcem se ale neuchytila a v budoucnu jsme ji již nevídali.

V roce 1955 přišel s další poměrně přelomovou novinkou americký Cadillac, který u modelu Eldorado přišel s nádherně provedeným paprskovým „Saber-Spoke” designem středu kola z hliníku. Ten byl následně nýtován opět na ocelový ráfek kola.

Velkou výhodou tohoto spojení byla absence šroubů a úspora výrobních nákladů. Celé kolo navíc skvěle vypadalo a bylo postupně k dostání v chromované variantě a v matně zlaté eloxované variantě, která doplňovala stejně provedenou přední masku.

Zajímavosti je, že Cadillac nabídl poslední automobily s těmito koly v roce 1958 a po té na 23 let vyklidil pole. Další modely s koly s lehkých slitin nabídl až v roce 1981.

Dalším průkopníkem na poli litých hliníkových kol byl americký Pontiac (divize GM), který měl v roce 1961 nabídce automobil Grand Prix. Opět se jednalo o ocelový ráfek doplněný o hliníkový střed připevněný 8 chromovanými kloboukovými maticemi. Tato kola byla poměrně drahá a dnes jsou ceněným sběratelským artiklem. Zajímavostí je také fakt, že stejně jako předchůdci i Pontiac využívá velkého krycího středu pro upevňovací šrouby kola.
Pokud jste si mysleli, že lehká a velmi drahá hořčíková kola jsou doménou moderních supersportů jako je Porsche Carrera GT, tak přinutíte velkého inovátora v oblasti automobilové techniky Carlo Abartha, aby se obracel v hrobě. Již v roce 1962 vyráběl v Campagnolu první hořčíková kola pro Abarth 850 TC Corsa a nabízel je po té ke většině modelů nesoucích jeho jméno. Technologie tehdejší výroby byla samozřejmě na trošku jiné úrovni než současné kování kol při teplotách okolo 400°C pro dnešní vozidla, ale přesto účel splnila dokonale.

Pokud jste dosud mezi záplavou legendárních značek zatím postrádali Ferrari, je nyní vaše čekání u konce. Ferrari nabídlo své první hořčíkové kolo v roce 1964 u modelu 275 GTB jako alternativu ke klasickým kolům Borrani. Scuderia (tedy sportovní oddělení značky) ovšem ještě několik let preferovala vyzkoušená kola Borrani. Až v roce 1967 došlo u modelu 275 GTB/C k definitivně poslednímu nasazení klasických kol Borrani.

Corvette přišla na trh svou troškou do mlýna v roce 1964, kdy uvedla kola z produkce Kelsey Hayes (na trhu jsou dodnes). Samotná kola prošla modifikacemi z centrálního uchycení ke klasickému využití šroubů, aby byla vzápětí po příchodu Corvette C3 v roce 1967 stažena z trhu. První a poslední kolo z lehkých slitin na dalších bezmála deset let. Hladinu rozčeřil až rok 1976 s novou modelovou řadou a nabídkou litých kol pro modely 'Vette jako nadstandardního vybavení.
Alfa Romeo nemohla ve výčtu průkopníků také chybět a pro svůj speciální model Gulia Sprint GTA nabídla krom jiných odlehčených částí také set lehkých litých kol Campagnolos. Tato kola byla vůbec jedna z první jednodílných litých kol pro osobní automobily.

Lamborghini Miura

Výrobce traktorů také zaútočil a svůj historicky čtvrtý model Lamborghini pod označením Miura postupně vybavil koly Campagnolos, která opět nahradila klasicky nasazovaná kola Borrani. Posledně jmenovaná kola byla součástí modelů Lamborghini od roku 1962. Možná se budu opakovat, ale musím opět zdůraznit, že kola Campagnolos byla horčíková a podstatně lehčí než kterákoli jiná soudobá alternativa.

Volkswagen Scirocco 1975

Prvním masově nasazeným litým kolem byl v roce 1975 disk s velikostí 13” a 12 typickými paprsky. Mohli jsme ho najít na první generaci VW Golf nebo legendárním VW Scirocco. Domov ale nalezly také u modelů VW Passat a Audi 80.

Právě od této chvíle se datuje počátek novodobé historie litých kol tak, jak ji známe dnes. Po jejich rozšíření v nabídce Volkswagenu si již málokterý jiný výrobce mohl dovolit tento trend ignorovat a stále větší rozšíření tohoto prvku v nabídkách významných světových automobilek postupně tlačilo jeho ceny dolů a nabídku dále a dále rozšiřovalo všemi myslitelnými směry.

K dnešnímu stavu vedl ještě kus cesty

Ačkoli závěr našeho historického exkurzu působí dojmem, že vývoj v dalších letech nabral rychlý spád, bylo ještě mnoho let běžné, že se tehdejší litá kola vyráběla v jednom provedení skrze několik generací modelových řad automobilů. To je v dnešním světě nemyslitelné. V současné produkci má každá modelová řada nebo paket výbavy svá kola a pro každou generaci jsou vyvíjeny další a další varianty. Ve svých prvopočátcích byla litá kola myšlena jako funkční vylepšení jízdních vlastností vozu (každý uspořený kilogram neodpružené hmotnosti se počítá), v průběhu času se ale z kol vozidla stal především estetický doplněk.

Jistě mi dáte za pravdu, že málokdo z nás dnes hledá kola s nejlepšími funkčními vlastnostmi, kde spadá hmotnost samotného kola a jeho pevnost, ale jde především o design a jeho souznění s tvary či barevným provedením automobilu. I dnes lze samozřejmě pořídit kvalitní lehká a pevná kola. Bohužel musíte být připraveni provětrat svou peněženku podstatně více než v případě „italského bláta” imitujícího značková tovární kola.

Ze své vlastní zkušenosti mohu uvést, že zlepšení jízdních vlastností při třech uspořených kilogramech na kolo je opravdu markantní. Pokud vás podobné náhledy do minulosti automobilových technologií a značek zaujaly, pak to neváhejte dát v naší diskuzi patřičně najevo. Rádi se budeme touto tématikou zabývat také v budoucnu.

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články